Metodika tvorby fyzikálního klipu

Tato sekce obsahuje vše, co potřebujeme znát ke tvorbě vlastního videoklipu. Jednotlivé podkapitoly nás provedou výběrem software a potřebné techniky, přinesou teoretické základy filmové tvorby a provedou celým procesem zpracování natočeného videa.

Zvolený software pro zpracování digitálního videa

Digitální video nám dává do rukou mocný nástroj, kterým je počítač. Kamera pouze zaznamená mnoho po sobě jdoucích záběrů. Film, který má hlavu a patu vzniká z natočeného materiálu až při poslední fázi jeho tvorby, tedy při střihu a další editaci. Střihem videa se zabývají specializované programy, zvané "střižny" nebo také "střihový software". Tyto programy nám umožňují upravit délku záběrů, poskládat je za sebou, vkládat mezi ně přechody, vkládat titulky, hudební podkres, mluvený komentář a zvukové klipy. Funkce takového programu se dělí do tří částí: Import videozáznamu z videokamery do počítače, zpracování a editace videozáznamu, export a publikace výsledného videoklipu.

Programů pro úpravu videa existuje opravdu mnoho. Programy jsou tvořeny nejen pro profesionální tvorbu, ale existuje i celá řada programů určených pro laiky a širokou veřejnost. V principu je však fungování programů podobné, liší se jen v několika málo bodech.

Pro naši práci byl nakonec zvolen střihový software Pinnacle Studio od firmy Avid Studio ve verzi 15 HD. Tento software byl zvolen pro svoji jednoduchost při zachování potřebných funkcí, přehlednost a jednoduché ovládání, a v neposlední řadě plnou podporu českého jazyka. Verze 15 byla zvolena díky podpoře HD videa, které při použití dané kamery (Sony HDR- HC9) plně využijeme. Podverze HD neobsahuje pokročilé funkce pro Blue-ray a AVCHD authoring, avšak díky tomu se dá pořídit za velmi příznivou cenu cca 800kč. Tento program je u firmy PACHNER k dostání i v licenci pro školství, kde za cenu cca 1500 korun dostanete nejvyšší možnou verzi programu se všemi dostupnými přechody, titulky, zvuky a bonusy.

Příprava před natáčením

Před začátkem vlastní činnosti s kamerou si musíme ujasnit několik základních věcí, bez kterých se v dalších fázích tvorby filmu neobejdeme.

Pojďme si je nyní stručně shrnout:
téma filmu - víme, co budeme natáčet
cíle filmu - co chci dokázat natočením filmu, respektive jakou funkci má film plnit
žánr filmu - vychází z předchozího bodu, žánru uzpůsobím typy záběrů a jejich kompozici
cílová skupina - pro koho hlavně je film určen, tomu uzpůsobím náročnost a celkové ladění snímku
svoje možnosti - jaké máme technické možnosti (kamera, stativ, software), znalosti a prostředí k natáčení

Následné natáčení poté rozdělíme do několika fází:
1. příprava scénáře
2. příprava pracoviště, výběr vhodného prostředí
3. příprava pomůcek a záznamové techniky
4. snímání postupu práce dle připraveného scénáře
5. zpracování dat

Storyboard

Storyboard je kreslený scénář. Slouží především k zachycení myšlenky děje. Příběh je staticky zachycen v krocích na jednotlivých obrázcích. Je to zvlášť vhodné pro amatérské natáčení, které většinou obsahuje málo lidí ve štábu a kde dělá jeden člověk více práce. Storyboard by měl být srozumitelný a snadno pochopitelný. Děj můžeme díky storyboardu snadno přetvářet dřív, než se pustíme do vlastního natáčení. Výhoda storyboardu je především v tom, že získáme pohled na to, jak budou záběry ve výsledku vypadat a navazovat na sebe.

Na storyboardu by určitě nemělo chybět chronologické číslování jednotlivých políček tak, jak jdou za sebou v animaci a textový popis děje v daném políčku, případně texty, které říkají postavy v příběhu. Storyboard by neměl zabrat více času než výsledná animace či film, proto lze při vytváření zjednodušovat a schematizovat.
Ukázka storyboardu
Při kreslení storyboardu je důležité vědět, kde se bude natáčet, jak přesně vypadá místo natáčení, jaké jsou prostorové možnosti a s čím je nutné počítat. Pokud připravujeme větší projekt nebo delší film, není nutné vytvářet storyboard ke všem záběrům. Můžeme vynechat opakované záběry nebo scény, o kterých máme naprosto jasnou představu, jak budou vypadat.

Prostředí a pracoviště

Prostředí bylo zvoleno tak, aby se zde dané experimenty daly jednoduše a bezpečně provádět. Tomu nejvíce vyhovovala z části nevyužívaná optická laboratoř. Tato místnost má dobré osvětlení a je v blízkosti fyzikálních sbírek.

Pracoviště jsem zbavil prachu a lavici nekonečného pozadí jsem utřel antistatickou utěrkou. Prach je při natáčení problém, protože prachové částečky jsou viditelné na detailních záběrech a při focení s bleskem.

Pracoviště by mělo být světlé, denní světlo by nemělo být ostré, ale rozptýlené. Pracoviště proto mohu upravit vhodným dodatečným osvětlením. Na pomůckách či detailních záběrech by neměl být žádný velký stín. Jakýkoliv stín na fotografiích by byl zavádějící a mohl by zkreslovat fakta.
Ukázka pracoviště
Na práci bychom neměli být sami. Je dobré si k práci přizvat minimálně jednoho asistenta, který nám bude v jednotlivých krocích provádět snímání či obsluhovat daný experiment. V případě tvorby kvalitního výukového fyzikálního materiálu by měl být natáčecí tým rozsáhlejší. Kromě kameramana je potřeba režisér, aktér, odborný fyzik a didaktik.

Profesionálním vybavením pro výběr pozadí jsou fotografické stoly, které jsou vybaveny nekonečným pozadím vyrobeným ze speciální průhledné a mléčné fólie, kterou je buď možné použít jako klasické bílé pozadí, nebo díky její mléčné průhlednosti do ní svítit i zespoda. Tím se dosáhne měkkého difúzního spodního světla, které jednak lépe prokreslí spodek předmětu, ale zejména zcela zlikviduje stíny, které předmět na podložku vrhá. Plynulý oblouk přechodu mezi svislou a vodorovnou částí způsobí, že na fotografii nebude u pozadí vidět žádná hrana a vznikne dojem, že předmět byl umístěn na nekonečně dlouhém rovném pozadí. Pokud tedy použijete tuto techniku, není problém vytvořit i zcela bezstínovou fotografii či video, která se potom velmi snadno v počítači vykrývá či neobsahuje rušivé prvky.
Vytvořené pozadí
Pokud nemáme k dispozici lavici nekonečného pozadí, můžeme si ji vytvořit. Pro malé předměty se hodí například obyčejná židle, kde se bílý papír přichytí na opěradlo. Pro větší předměty stůl, kde použijeme bílé prostěradlo uchycené například na skříň či polici.

Natáčecí technika

Záznamovou techniku si připravím tak, abych měl vše v pořádku a nemusel díky nedostatečné přípravě práci přerušovat. Tedy nabiji baterie a vložím prázdné záznamové médium. Tyto dva body prověřím u každé techniky, kterou budu používat, a veškerou techniku tak budu mít na pracovišti připravenou. Veškerou záznamovou techniku umístím na stativy. Stativ mně plně poslouží k tomu, abych při fotografování detailů práce fotoaparát ze stativu sejmul, zhotovil detaily, a pak fotoaparát na stativ vrátil. Fotoaparát bude poté zabírat opět předem nastavený úhel. Videokamerou nebo jiným zařízením pro snímání pohybu (budu snímat vybrané části pracovního postupu. Při filmování je nutné mít záznamové zařízení na stativu.

Natáčení záznamu

Prováděná činnost by měla být kvalitně připravená a nacvičená, abychom každý experiment nemuseli točit několikrát. Jak se správně připravit, jak postupovat a jakých chyb se vyvarovat, na to zodpoví následující podkapitoly.

Zásady práce

Základem všeho je samozřejmě experiment, který chceme analyzovat. Protože nikdo učený z nebe nespadl, je dobré se připravit na to, že první natáčení se nemusí vydařit. Uveďme si pár bodů, na které je vhodné při práci myslet:

Věci by měly být viditelné. Protože budeme chtít z obrazu odečítat polohu či jiné údaje, musí být objekty rozlišitelné. Správnou míru nalezneme samozřejmě nejlépe experimentováním. Podobně je také důležité, aby se odlišovaly barvou. Budeme-li například natáčet pohyb válečku na nakloněné rovině, měly by mít váleček, rovina a pozadí různé barvy.

Pokud jsme s kamerou blízko experimentu, je v obraze patrná deformace obrazu. Je proto dobré zůstat s kamerou na stativu a nastavit vyšší zoom. Experiment provádíme a točíme několikrát, protože je velmi pravděpodobné, že některá nahrávka nebude použitelná, ale to většinou zjistíme až ve fázi stříhání, kdy je obvykle experiment sklizen a kamera zabalena.

Na kameře by měla být nahrána vždy chvilka před začátkem i po skončení. Vyvarujeme se tak problémům s chybějícím začátkem experimentu (kamera má delší odezvu na tlačítko REC) a navíc budou výsledné klipy lépe vypadat při jejich případné prezentaci.

Kompozice obrazu

Před samotným spuštěním záznamu je dobré zkontrolovat, zda v záběru nezůstalo nějaké technické vybavení, postavy nebo jiné předměty, které do záběru nepatří. Pokud se to zjistí až při stříhání, většinou se to už nedá zachránit a buď se záběr vyhodí, nebo se použije takto znehodnocený.

Vždy je třeba myslet na zákony zlatého řezu. Uvědomte si, že okrajová část záběru nemusí být na všech obrazovkách a při všech projekcích vidět. Žádná podstatná postava nebo předmět nesmí být v záběru mimo tento imaginární rámec, vytyčený zákony zlatého řezu.
Kompozice obrazu
Je zřejmé, že dobré osvětlení je důležité, pokud očekáváte dobrou kvalitu videa. Scéna musí být nasvícena co nejpřirozeněji. Rovnoměrné nasvícení je nepřirozené. Ujistěte se, že osvětlení není vše pocházející ze stejného směru, hlavní motiv se poté může zdát být rovný, bez hloubky. Vyhýbejte se ostrému světlu pomocí difuzorů, čímž světlo zjemníte a eliminujete stíny. Nedostatečné osvětlení bude mít za následek ztrátu detailů a zrnitost hotového videa.

Pro studiové osvícení je typické tříbodové osvícení, skládající se z hlavního světla, doplňkového světla a osvětlení pozadí.
Tříbodové osvětlení
Hlavní světlo je světlo směřující na objekt nebo na jeho důležitou součást. Jeho úkolem je vytvoření hlavního světelného efektu. Toto světlo by ve srovnání s obecným osvětlením scény mělo poskytovat více světla na osvětlené ploše objektu. Hlavní světlo se používá jen zřídka samostatně, protože je příliš kontrastní, na rozdíl od doplňkového osvětlení, které prokresluje stíny nebo nevypaluje světla. Doplňkové světlo je rovnoměrné rozptýlené, bezstínové osvětlení objektu, které má dostatečnou intenzitu pro krátkou expozici. Světlo na pozadí - světlo, které svítí na pozadí za snímaný objekt. Osvětlení pozadí musí být menší než hlavní světlo. V případě použití lavice nekonečného pozadí použijte spodní podsvícení.

Obraz může na záběru vypadat různě podle toho, z jakého úhlu pohledu ho zachytíte. Při natáčení budovy zepředu bude celkový obraz plochý a nevýrazný. Pokud ji však natočíte mírně z boku, nabere celý obraz hloubku a vypadá lépe. Úhel pohledu může také vylepšit celkovou atmosféru snímku. Záběry z různých úhlů pohledu mohou celkově oživit celý film a dodat mu atmosféru.

Pohyb kamery

Záběr je to, co natočíme od zapnutí nahrávání do zastavení nahrávání. Záběry můžou být mnoha druhů, jak si dále povíme. Záběr nám vlastně orámuje kus viditelného světa, který uvidí divák. Uvidí tedy jen to, co mu jako kameramani nabídneme.

Statický záběr - kamera se nehýbá. Pohyb v záběru se může odehrávat, ale kamera se nepohne. Statických je většina záběrů, ač se to nemusí zdát. Jsou také většinou časově krátké.

Dynamický záběr - kamera se pohybuje. Většinou sleduje nějaký pohybující se objekt. Jedoucí auto je tedy stále ve stejném místě záběru, na rozdíl od statického snímku, kde se pohybuje po záběru. Může být časově delší.

V natočených klipech se využívají převážně statické záběry. Dynamické záběry jsou použity pouze v případech, že se daný experiment či jeho uspořádání nevejde do obrazu celé. Před každým záběrem, ve kterém bude pohyblivá kamera, si nejprve pohyb kamery nacvičte. Při jízdách vždy sledujte objekt přes optiku kamery, aby vám náhodou neutekl ze své pozice. Jízdy točte vždy na nějakém podvozku. Pokud se kameraman s kamerou hýbe po vlastních nohou, není možné zcela eliminovat otřesy způsobené chůzí, proto vždy používejte podvozek.

Při záběrech, kde je pohyblivý objekt snímán kamerou ze stativu používejte video stativy s ložiskovými nebo fluidovými hlavami, které zajistí plynulý pohyb kamerou, bez jakéhokoliv trhání, které je běžné při použití levných foto stativů.

Udržet kameru v ruce bez jakéhokoliv stabilizačního zařízení je skoro nemožné i přesto, že většina kamer má zabudovaný stabilizátor obrazu. Ten je většinou nápomocný jen při záběrech na dlouhý zoom. Tento problém se nejvíce projevuje při používání kamer, které nemají vrchní madlo na uchopení.

Nejjednodušší řešení je kameru upevnit na stativ s rukojetí a nastavit si těžiště tak, že vysunete hlavu s kamerou nebo nohy stativu. Stativ vybíráme podle stativové hlavy a podle jejích možností. Hlava by měla dovolovat plynulý pohyb ve všech směrech a aretaci ve třech stupních volnosti. Levnější fotografické stativy mají často dva hlavní rozsahy tj. rotace kolem osy stativu a náklon nahoru/dolu. Vyberte tedy stativ, jenž má i náklon do stran. Ten později využijete při vyrovnávání kolmic při umístění na šikmém pozadí, náhledu pod určitým úhlem a podobně.

Časová posloupnost

Při natáčení experimentu je nutné dodržovat posloupnost záběrů. Tu nám zajišťuje předem připravený scénář či storyboard. Při nedodržení časové osy nemusí být jasné vztahy mezi jednotlivými pomůckami či akcemi a podobně. Každý instruktážní film musí dodržovat logické řazení záběrů.

Zkrácení filmového času lze provést zrychlením vhodných úseků záběru či použitím vhodných prostřihů. Prostřihy říkáme krátkým záběrům, které jsou natočeny pro oživení a přiblížení děje filmu. Často se jako prostřihy používají detaily a velké detaily. Pokud se film skládá z velkého množství statických záběrů, je mu zapotřebí dodat dynamiku. Právě k tomu také mohou prostřihy sloužit. Například pro oddělení dvou delších záběrů použiji prostřih. Prostřih mi může také přiblížit nějakou akci. Divák se dozví potřebnou informaci a celý úsek filmu působí živěji.

Pohledy a přiblížení

Jak jsme si řekli, záběr je rámeček, kterým orámujeme svět před kamerou. Tím se může úplně otočit nálada a vyznění celého záběru. Podle toho, co vše v záběrech zachytíme, je můžeme rozdělit na několik druhů.

Celek je záběr, kde hlavní motiv a prostředí jsou v rovnováze. Účinek záběru je především informační. Výtvarně je akční, protože se v něm odehrávají akce - většinou více motivů. Upřesňuje prostor a dramaticky zdůrazňuje akci nebo hlavní motiv.
Celek
Polocelek či polodetail soustřeďuje nebo zvýrazňuje hlavní motiv, případně motivy. Výtvarně jsou tyto záběry dynamické, potlačují již do značné míry prostředí, které se tak stává komornějším. Významově odděluje pozadí a zvýrazňuje akci či motiv, v prostoru vyjímá část z celku.
Polocelek
Detail je blízký záběr, kde prostředí je plně potlačeno a pozornost diváka se upíná na hlavní motiv. Zabírá hlavní motiv z bezprostřední blízkosti. Soustřeďuje se na hlavní část motivu nebo akce. Výtvarně je velký detail popisný, ale i emoční až monumentální, zdůrazňuje a je statický. Prostorově má malou hloubku a je od prostoru izolovaný. Velký detail je dramaticky velmi silný až drastický.
Detail
Zoom mají dnes všechny videokamery a je to jedna z těch zábavnějších věcí, které natáčení nabízí. Bohužel málokdo jej dokáže používat tak, aby bylo natočené video co nejvíce ke koukání. Ovladač zoomu svádí k jeho divokému používání, které nakonec oko diváka moc neuvítá. Pokud chcete být dobrým kameramanem, používejte jej tedy velmi střídmě. Základní přiblížení scény si zvolte před záběrem a při záběru už je jen mírně korigujte. U záběrů, které používají zoom jako vyjádření toho, co chcete sdělit, užijte zoom jen jednou a ukončete záběr. Rychlý pohyb střídavě dopředu a dozadu není příliš příjemný, ani záběr moc neobohatí.

Hloubka ostrosti je výrazový prvek kameramana, který zaměřuje pozornost diváka na to, co považuje za důležité. Je to základní prvek, který přidá záznamu na profesionalitě. Hloubka ostrosti není parametr ani kamery ani jejího objektivu. Je to jen o tom, jak která kamera obraz uměle doostřuje. Pro získání co nejlepší hloubky ostrosti se doporučuje natáčení s co nejvyšší clonou a nejvyšším možným přiblížením.

Zpracování záznamu

S videem se dá v této fázi dělat téměř vše. Je to spíše otázka tvůrčí a umělecká. Neexistuje žádný obecný návod, či šablona jak správně stříhat, aby vznikl hezký videoklip. Chci se proto v této kapitole věnovat spíše popisu jednotlivých kroků úpravy pro vytvoření videoklipu fyzikálního experimentu.

Nahrání z kamery

Pro zpracování záznamu je nutné tento záznam nejdříve dostat do počítače. První podmínkou je patřičný hardware, kterým je FireWire řadič. Někdy se FireWire také nazývá IEEE 1394, i.LINK, DV Link a podobně. U novějších počítačů již bývá integrován na základní desce. Je také součástí některých zvukových nebo střihových karet. K FireWire řadiči připojíme kameru speciálním kabelem, který ale může mít na straně kamery různé konektory.

Pokud kameru připojíme a zapneme, měl by to systém okamžitě zaregistrovat a zobrazit o tom zprávu. Spustíme tedy Pinnacle Studio a v levém horním rohu vybereme záložku „Import“. Otevře se importní okno, jak lze vidět na následujícím obrázku.
Režim importu
Zde vybereme naši kameru, nastavíme požadovaný formát videa (ve většině případů ponecháme MPEG) a adresář, kam nahrávané video ukládat. Poté klikneme na tlačítko „Spustit záznam“. V tomto okamžiku kamera začne přehrávat video do počítače a počítač toto video ukládá. Nahrávání probíhá v reálném čase, tudíž nahrávání poběží tak dlouho, jak dlouhý je natočený záznam. V okamžiku, kdy máme nahrané potřebné video, stiskneme na tlačítko „Zastavit záznam“. V případě, že program nalezne konec záznamu či kazety, zastaví nahrávání automaticky. Pokud dojde na disku místo, nahrávání se ukončí také. Před nahráváním záznamu je nutné vymezit dostatek místa, jedna hodina videa zabere přibližně 17GB místa.

Poté, co jsme nahráli potřebné video do počítače, ať už bylo z jakéhokoliv zdroje, musíme před tím, než ho vyexportujeme na nějaké médium, zpracovat.

Zpracování videa

Najdeme všechny záběry, které budeme potřebovat ke střihu. Můžeme si je přejmenovat pro lepší přehled. Je vhodné si všechny záběry, o kterých předpokládáme, že je použijeme, uložit do jedné složky. Do podsložky uložíme obrázky a fotografie. Do další podsložky si uložíme zvuky a hudbu.

První, co je třeba udělat s natočeným materiálem, je vyčistit ho od nepovedených záběrů, jak technických, tak obsahových. Často natočíme spoustu záběrů, kde zajímavá akce skončila a vy jste točili ještě dále s očekáváním, že se ještě něco nestane, záběr je tak zbytečně dlouhý.

Také můžeme zkrátit dlouhé záběry, kde se již nic podstatného neděje a ponechat část, která je hlavním nositelem akce. Potom je třeba seřadit záběry tak, aby systematicky popisovaly daný experiment. Za tím účelem musíme rozhodovat o správném sledu a délce záběrů.

Samotným zpracováním se rozumí seskládání a střih natočených scén. Dále umožňuje vkládání titulků, obrázků, přechodů, doprovodné hudby a nahrání komentářů.

V programu Pinnacle Studio přejdeme na lištu „Editace“. Zobrazené okno se dělí do tří částí: Album, Film a Přehrávač.
Režim editace
V levé části obrazovky se nachází okno „Album“. Zdrojový materiál, který potřebujeme k vytváření filmu, je uložen v různých částech alba. Tyto části jsou přístupné pomocí záložek:

Video: Tato část obsahuje videozáznamy, které jsme natočili. Soubory můžeme otevírat a přímo zobrazovat jejich náhledy nebo můžeme otevřít jednotlivý soubor a načíst scény, které obsahuje a které jsou znázorněny pomocí ikon s miniaturami. Chceme-li některé scény použít ve filmu, přetáhneme jejich ikony do okna Film.

Přechody: Tato část alba obsahuje stmívání a roztmívání, prolnutí a další typy přechodů. Chceme-li použít přechod, umístěte jej vedle videoklipu nebo mezi videoklip a grafiku v okně Film.

Nástroj Témata: Téma v aplikaci Studio je sada odpovídajících šablon. Šablony můžeme použít k vytvoření efektivních sekvencí, které kombinují naše video a statické obrázky s integrovanými animacemi a efekty. Pro naše potřeby se moc nehodí.

Titulky: Tato část obsahuje editovatelné titulky, které můžeme překrýt přes video nebo použít jako grafiku na celou obrazovku. Můžeme vytvořit vlastní titulky od začátku nebo použít, či přizpůsobit některé z nabízených titulků.

Fotografie a uložené snímky: Tato část obsahuje fotografie, rastrové obrázky a uložené snímky videa. Tyto obrázky můžeme použít na celou obrazovku nebo je překrýt přes hlavní video.

Menu disku: Tato sekce poskytuje širokou nabídku menu kapitol, které můžeme použít při vytváření disků DVD, VCD a S-VCD. Menu můžete použít beze změn, upravit je nebo vytvořit vlastní.

Zvukové efekty: Zde se nabízí množství zvukových souborů ve vysoké kvalitě. Můžeme také použít soubory, které jste nahráli sami nebo získali z jiných zdrojů.

Hudba: Do této části alba můžeme umístit hudební soubory uložené na pevném disku počítače a pak je z tohoto umístění používat.

V pravé části se nachází okno „Přehrávač“. Obsahuje náhled videa, vždy na aktuální pozici jezdce v okně Film. Pod ním se nachází tlačítka pro ovládání přehrávání.

Okno „Film“, ve kterém vytváříme film z nezpracovaného materiálu uloženého v albu, se nachází v dolní polovině obrazovky. Okno Film poskytuje tři různá zobrazení projektu: Časová osa, Klipy a Seznam klipů. Požadované zobrazení můžeme vybrat klepnutím na tlačítko pro výběr zobrazení v pravém horním rohu okna Film.

Základem okna Film je časová osa. Ta je rozdělena na oblasti pro video, doprovodný zvuk, zvukové efekty, titulky a hudbu. Sem přetahováním myši vkládáme jednotlivé záběry, upravujeme jejich délku, prodlužujeme a přesouváme zvuk a přechody. Podíváme se tedy na jednotlivé úkoly podrobněji:

Zpracování záznamu - Přesunutí vybraných scén

Videoklip můžeme přidat do filmu dvěma způsoby. Buď přetáhneme scénu z alba, nebo můžeme používat standardní operace se schránkou. Stejným způsobem přesuneme všechny požadované scény, dokud nebudou seřazeny v námi určeném pořadí. Všechny přesunuté scény se zvýrazní oranžovým označením. Potom už můžeme jednotlivé scény stříhat.
Přesunutí vybraných scén

Zpracování záznamu - Střih videa

Nahrané scény většinou obsahují více materiálu než je skutečně třeba k vytvoření filmu. Trimování, proces nastavení vstupního a výstupního bodu klipu s cílem odstranit nežádoucí materiál, představuje základní editační operaci. Trimováním nedojde ke ztrátě žádných dat, pouze dojde k nastavení nového počátečního a koncového bodu klipu v okně Film, avšak zdrojový materiál klipu zůstane beze změn. To znamená, že kdykoliv můžeme obnovit původní stav klipu nebo nastavit jiné body trimování.
Střih videa

Zpracování záznamu - Přechody

Přechod je animovaný efekt, který usnadňuje nebo zdůrazňuje změnu jednoho klipu na druhý. K běžným typům přechodů patří stmívání, stírání a prolnutí. Další typy jsou méně obvyklé a mohou dokonce využívat vyspělou trojrozměrnou grafiku. Na vybraný přechod stačí poté kliknout a celou jeho animaci uvidíte na vedlejší obrazovce. Chceme-li použít přechod, přetáhneme jej z alba do okna Film vedle libovolného videoklipu nebo statického obrazu.
Přechod
Přechody používáme opatrně, nedáváme je za každou scénu, každý přechod totiž ubírá část klipu, tudíž při samotném stříhání byste s tím měli počítat.

Zpracování záznamu - Vložení obrázku

Při tvorbě videa lze pracovat i se statickými obrázky. Lze s nimi pracovat dvěma způsoby podle toho, do které stopy časové osy okna Film je přetáhneme: Obraz na celou obrazovku získáme tak, že obrázek přesuneme do videostopy. Zaplňuje celou obrazovku namísto videa. Jakmile skončí předchozí klip, aplikace přehraje klip statického obrazu. Vizuální efekt je takový, že video skončí a je nahrazeno grafikou, dokud nezačne další klip. Překryvný obraz je takový, který jsme umístili do stopy titulků. Je zobrazen přes aktuální videoklip, aniž by jej zcela nahrazoval.

Pro naše účely lze využít například pro vložení loga. Například já jsem na konec každého videa, určeného ke stažení, vložil přes celou obrazovku následující logo:
Vložené logo

Zpracování záznamu - Vložení titulku

Kromě stříhání lze video obohatit i o námi vytvořené titulky. Titulek se vytváří kliknutím na ikonu T v Albu. Zde se objeví výkonný nástroj pro vytváření a editaci titulků a další grafiky. Rozsáhlá sada textových a obrazových efektů a nástrojů poskytuje nepřeberné možnosti pro vizuální ztvárnění našeho filmu.
Vložení titulku
Program obsahuje dostatečně velké množství již předdefinovaných vzhledů písma, ale pokud bychom si žádné nevybrali, můžeme si vytvořit libovolné vlastní. Před použitím daného titulku nastavíme dobu, po kterou bude nápis na obrazovce jasně a dostatečně dlouho viditelný.

Zpracování záznamu - Komentář

Přidání komentáře je velmi snadné, stačí v nabídkové liště otevřít nástroj „Hlasový komentář“, klepnout na tlačítko „Nahrávat“ a hovořit do mikrofonu.
Komentář
Vybereme počáteční místo na časové ose okna Film, klepneme na tlačítko „Nahrávat“. Poté komentujeme přehrávaný film a nahraná řeč bude odpovídat akcím na obrazovce. Nakonec stiskneme tlačítko „Zastavit“ a komentář bude vložen do stopy „hlasové komentáře“. Stopu vybereme a stiskneme tlačítko Přehrát. Poslechneme a zkontrolujte, zda odpovídá našim představám, případně celý proces opakujeme.

Zpracování záznamu - Hudba na pozadí

Pro podkreslení atmosféry je dobré přehrávat na pozadí hudbu. Hudba by však neměla rušit nebo přehlušit komentář či zvuky filmu. V nástroji „Hudba na pozadí“, který se nachází v liště nabídky „nástroje“, vybereme z nabídnutých seznamů styl, skladbu a verzi. Já pro své experimenty zvolil styl „World“, skladbu „Travel atmospere“ ve verzi „Common ground“. Po provedení výběru klepneme na tlačítko Přidat do filmu. Vytvoří se nový klip ve stopě „hudba na pozadí“.

Zpracování záznamu - Změna hlasitosti zvukových stop

Hlasitost a vyvážení zvuku jednotlivých klipů lze upravit pomocí nástroje „Změna hlasitosti“ nacházející se v nabídkové liště. V tomto nástroji jsou k dispozici jednotlivé ovládací prvky úrovní pro všechny zvukové stopy: originální zvuk, hudba na pozadí, překryvný zvuk, zvukové efekty, hlasové komentáře a hudba na pozadí.
Změna hlasitosti zvukových stop
V tomto okně si nastavujeme hlasitost hudby na decibelové stupnici. Každá ze stop má svoji stupnici. Osobně zde používám zeslabení o deset decibelů pro hudbu na pozadí a úplné vypnutí audio stopy pro některá videa.

Zpracování záznamu - Uložení snímků

V případě, že jsme v den natáčení neměli k dispozici fotoaparát, nebo se nám na video podařilo zachytit něco, co potřebujeme uložit do statického snímku, máme k dispozici nástroj „Uložení snímku“, který se nachází volbou „Uložit jeden snímek“ pod volbou „Nástroje“ v liště nabídek. Umožňuje nám uložit do aktuálního projektu či na disk jednotlivé snímky z jakéhokoli video klipu.
Uložení snímků

Zpracování záznamu - Efekty

Někdy je ještě nutné upravit samotný obraz videa a změnit jej nějakým způsobem tak, abychom dosáhli požadovaného výsledku. Nástroj „Obrazové efekty“ poskytuje celou řadu zásuvných efektů, které lze použít pro video nebo statické obrazy. Efekty se nacházejí pod volbou „Nástroje“ v nabídkové liště. Zde pomocí volby „Přidat audioefekty“ nebo „Přidat videoefekty“ otevřeme nabídku efektů. Pro naše účely přicházejí v úvahu dva nejčastější efekty: rychlost a redukce šumu. Efekt rychlost použijeme na zrychlení scén, kde se dlouho nic neděje, ale nemůžeme si je dovolit vynechat. Efekt redukce šumu použijeme v případě, že zvuková stopa obsahuje nepříjemné zvuky z okolí.
Efekty
Po dokončení úprav, před přechodem na záložku exportu, si celý film přehrajeme a zkontrolujeme návaznost jednotlivých střihů, dobu zobrazení a čitelnost jednotlivých titulků, funkčnost přechodů a hlasitost komentáře.

Export videa

Pokud máme film ustříhán do finální verze, včetně titulků a efektů, určitě ho nebudeme chtít mít jen na svém počítači. Budeme cítit potřebu ho nějakým způsobem prezentovat, či uchovávat na některém z dnešních velkokapacitních medií.

Export videa je operace, která se provádí z důvodu přenositelnosti formátů a komprimace datových toků. Pro různé nasazení se používají různé druhy formátů, kterých je celá řada. V Pinnacle Studiu se tedy přepneme na záložku „Export“, která vypadá následovně:
Režim exportu
Zde, v levé části vidíme různé typy exportu. Přiblížíme si jejich význam a použití:

Disk - touto volbou lze vytvořit přehratelná video média typu AVCHD, HD DVD, DVD, SVCD, VCD. Vybereme typ média a kvalitu videa, vložíme prázdné médium do mechaniky a klikneme na tlačítko „Vytvořit disk“.

Web - zde je možnost přímého exportu a nahrání videa a servery Yahoo video nebo Youtube video. Vybere velikost a kvalitu videa a stiskneme tlačítko „Vytvořit“. V následujícím dialogovém okně jsou ještě požadovány údaje, jako název a popis videa a jeho zařazení do kategorií. Poté je video již nahráváno na web.

Páska – tato volba je použitelná jen s některými typy digitální kamer. V podstatě umožňuje, přehrát výsledné video zpět, na paměťové médium do kamery. Nahrávání probíhá v původní kvalitě, tato volba se tedy hodí pouze jako zálohování.

Soubor – tato možnost je ze všech nejsložitější, protože obsahuje rozsáhlé možnosti nastavení. Slouží k exportu videa do souboru. Volí se zde typ souboru, kompresní kodek a jeho nastavení a místo uložení souboru. Po kliknutí na tlačítko „Vytvořit“ započne rendering. Tato část tvorby filmu je nejvíce náročná na výkon počítače, a tím pádem i na čas. Čím je video kratší a počítač výkonnější, tím kratší dobu renderování zabere.

To, co činí export videa velmi složitým, je výběr formátu výsledného videa. Uživatel by měl dopředu vědět, jak bude s vyexportovaným videem nakládat a co od něj bude očekávat. Podle toho by měl zvolit vhodný formát při exportu. Chyba při této volbě znamená i v dnešní době rychlých počítačů, někdy i hodiny času strávených čekáním při exportu. Formátů videa a typů jeho kompresí je velké množství, budu se tedy zabývat jen principy některých z nich: AVI je nejběžnější forma videa, ale bez kodeků tvoří velké soubory, WMV nepotřebuje na většině PC k přehrávání kodeky, MPEG umožňuje komprimovat velké soubory při zachování dobré kvality, F4V a FLV jsou formáty pro volné přehrávání videa na webu.

Pro potřeby uložení videí jsem nakonec zvolil dva rozdílné typy exportu. Pro videa, určená ke stažení, jsem zvolil export ve formátu Windows Media Video v kvalitě „HDV 720/50i“ v rozlišení 1280x720 při datovém toku 5000 kbps. Tato volba umožňuje přehrát video skoro v původní kvalitě. Pro videa, která jsou určena k přehrávání přímo na webu, jsem zvolil export ve formátu „Video ve formátu Flash“, v kvalitě „16:9 vlastní“, kde jsem si nastavil rozlišení 640x360 (velikost přehrávače na webu) s datovým tokem 2000 kbps. Tato volba umožnila tvorbu poměrně malých souborů na úkor horší kvality obrazu, avšak pouze při přehrávání na celou obrazovku. V okně přehrávače toto zkreslení není příliš patrné.

 
3.6.2014 21:44 © Krejčí Jan
 
.